Darek Hurónský |
|
| | Kterak jsme na CeBit jeli aneb germánií na otočku |
| Vydáno dne: | 11.03.2005 |
| Zobrazeno celkem: | 11003 |
| Počet příspěvků v diskusi: | 17  |
| Průměrné hodnocení: |
|
| | |
|
Předehra
Germánie
Dohra
Vyjíždíme na dálnici směr Drážďany. Po chvíli začne mít auto nekoordinované pohyby a my usoudíme, že Romulus opět mele z posledního. Zkouším navrhnout, že bych klidně taky chvíli řídil. Odpovědí mi bylo dvojhlasné "NE" následované ještě Weitlessovým napomenutím, že jsme o tomhle před cestou přece jasně mluvili. Za volant tedy sedá čilý a odpočatý Weitless, bere si pytlík brambůrek, naladí v rádiu deutsche pop a vyrážíme. Myslím, že popisovat zpáteční cestu je jako nosit dříví do lesa. V podstatě, až na to, že jsme jeli obrácenou cestou a já koukal tentokrát nalevo místo napravo, se nic zvláštního nestalo. Občas Romulusovi spadla hlava s dutým klepnutím na okýnko a on se na okamžik probral a občas si Weitless zanotoval jemu známou německou hitovku, ale jinak cesta probíhala poměrně klidně. To se změnilo, až když se blížilo Lipsko. Romulus se probudil se slovy, že asi praskne. Během chvilky se objevila odbočka na odpočívadlo, kde stála podobná budova jako ta, co byla ve směru do Hannoveru (ono jich je po dálnici asi několik desítek, ale u každé jsme nezastavovali). Romulus pomalým krokem odešel a vrátil se podobně spokojený jako dříve Weitless. I on prý zažil svojí premiéru při setkání s hliníkovou mušlí a umyvadlem. Nasedáme do auta a jedeme dál. Rovinatou cestu lemovaly nádherné stožáry větrných elektráren.
Ten samý pohled se vám naskytne i při zpáteční cestě
Přijíždíme konečně před hranice. Weitlessova nekoordinovaná jízda napovídá, že je potřeba vyměnit řidiče. Nezkouším opakovat svou nabídku služeb řidiče. Volantu se chopí Romulus a veze nás až na hranice.
Zatím čilý Weitless | Potom čilý romulus
Tam nás německý celník mávnutím ruky a rázným slovem "JA" pouští zpět do naší milované domoviny. Projíždíme obcí Dubí, která se najednou proměnila k nepoznání. Plné výlohy lákajících dívek a žen probouzí i tvrdě spícího Weitlesse. Ten se slovy "soudoma komora" (nebo tak nějak to znělo) a nalepeným obličejem na sklo bedlivě sleduje dění na ulici. Bohužel Romulus má v žilách závodnickou krev a proto nám brzy Dubí mizí za zády.
Kdepak. Nás nedostanou (ilustrační foto)
Nyní už šlo vše rychle. Teplice, dálnice, Praha - můj cíl. Loučím se s kluky s přáním šťastné cesty. Děkuji jim, za nezapomenutelný výlet a se slovy NIKDY VÍCE jim mávám na cestu. Zlatá Čína.
Předehra
Germánie
Dohra
|
Články 
![](\"ikony/invisible.gif\"){kind=small}
